|
|
Jak se k nám ta zvířata
vlastně dostala a odkud?
Vždycky jsem strašně toužil po psovi. Jako malý jsem chodíval s kožichem na
zádech a aspoň si na něj hrával, až jsem se s přibývajícím věkem smířil s
tím, že asi teda psa mít nebudu, protože je s ním prý práce a kdo ví co.
Začal jsem si vnucovat, že je to pravda, až jsem tomu i uvěřil, brojil jsem
proti zvířecím dárkům, a najednou…
Cevin k nám přišel v roce 1995 jako
dárek od rodičů k Vánocům. Byl to šok, že jsem snad ani radost neměl.
Ale velmi rychle mě to přešlo. S Cevou se
přátelíme už sedm let, je s ním práce :o), ale je to skvělý!
S Philem to bylo taky zvláštní.
Kynologické knihy, časopisy ap. do nás ze všech stran cpou návody, jak si
správně vybírat psa. Se vším jsem se seznámil a s radostí došel k závěru,
že Cevin byl vybrán dobře a že pro příště už jsem
informován.
S veškerou informovaností jsem se pohyboval po světě, až jsem se jednou dopohyboval na akci loučení s létem 2000 v Milkovicích nedaleko naší chalupy. Po zemi tam chodilo
několik tříměsíčních flekatých štěňátek na prodej a bylo to. Vůbec nic jsem
o nich nevěděl, ale bylo nad slunce jasné, že to s tou tečkou na hlavě
půjde s námi (při výběru byl i Cevin).
A šlo! Phil je náš domácí drak, venkovní postrach
a i jinak je celkově oblíbený:o)
|
|
